Předjaří

Zajíčci březňáčci ve svých pelíšcích
možná mrtví přešlí mrazem
jako naše duše co však s těly
když z dívek co jsme znali
zbyly snad jen kosti
kdo pravdy se ctí se zhostí
když tahouni co vlekou náš život
jsou téměř chcíplí
co s životem
když je nechtěný jak potracený zárodek
něčeho co jsme snad přece jen chtěli
a teď jsme z toho celí neveselí.

Když ráno kolem půlnoci
vracíme se domů
tam co doma nejsme
musíme se přemoci
když se nám nechce
žít.