pouštěl jsem vodu
pro tebe
ale pokaždé mi
přetekla vana
na tisíc způsobů....
zkoušel jsem lítat
pro tebe
ale pokaždé mi
upadla křídla
a chodník dal do zubů...
ty ses jen usmála
jako madona
ze zakázaných chrámů...
ebenová gazela
skrývající nahotu
rafinovaně v sítích
s očima
co by probudily chtíče
věčně spících faraónů...
milý pane
co bys raději?...
mé tělo
nebo mou duši?...
jen tolik řeknu ti...
jestli použiješ sílu
tak mne nikdy nechytíš
ztratím se
mezi zvuky
v hlubinách vesmíru
ale
když budeš našlapovat tiše
jako fantom tónů
černobílých klapek
u klavíru
dám ti naději...
jen vyšeptávám tiché ách! ST!
07.03.2010 17:05:00 | xoxoxo
Skvělé obraty. Dílko má pro mně velkou hloubku a hodně do sebe... víš, takový zvláštní mám pocit, lehce mrazivý, jako bych prožila něco podobného... jen tiško se procházím mezi řádky, beru si jen to, co je mi vhodno. ST!
06.03.2010 16:16:00 | NikitaNikaT.
júúú :-)
a kterou si vybereš gazelu?
http://www.youtube.com/watch?v=c6fZqputGTs
http://www.youtube.com/watch?v=XjM1Lrsb7I8
04.03.2010 13:33:00 | Romana Šamanka Ladyloba
bývá skrytá v kapkách deště,
odpaří se vinou sluneční záře,
zkus zavolat, slyší ještě
na slůvka něžná, nežli skončí v páře...
04.03.2010 12:52:00 | nejsembásník