Bojíš se tmy, bojíš se bubáků
utíkáš před nocí
nemíváš sny, jen řeči hlupáků
nemohou pomoci
Stále jen hledáš cesty
co vzaly život jiným
bloudíš prázdnými městy
a své perly hážeš sviním
Tak začni věřit na pohádky
najdi, prosím, cestu zpátky
a víc už nehledej
Já roztáhnu svá křídla
nastražím pasti na strašidla
a život bude méně zlej
Máš ráda světla, zbaví Tě přízraků
utíkáš za leskem
lásky ses zřekla, jsi jedním z tuláků
opilá potleskem
Stále jen hledáš něco víc
už nestačí Ti modré nebe
ze zbytků z popelnic
máš však jen oheň, který zebe
Tak přestaň věřit na pohádky
vrať se, prosím, na zem zpátky
a víc už nehledej
Já roztáhnu svá křídla
nastražím pasti na strašidla
a život bude méně zlej
Pohádky jsou krásné i když občas se špatným koncem-kdybychom na ně nevěřili,nemohli bychom být nikdy šťastní-já tedy ne:-).Báseň se mi ale moc líbí.
05.03.2010 07:56:00 | CULIKATÁ
Věřit na pohádky a při tom stát nohama pevně na zemi je opravdu dost náročné... ale jde to... :o)
04.03.2010 19:51:00 | labuť