Na křídlech motýlích

Na křídlech motýlích chtěl bys

na vlnách nekonečného oceánu se nést,

chytat do dlaní odrazy světelných let,

a pak spokojeně jen v klidu hledět nad sebe,

tam kde se setkávají hvězdy s medailónkem noci,

a jak padají po diagonálách času a prostoru,

i napříč celou oblohou.

Jak světlo lámou se jejich odlesky nad litosférou,

zkus chytit i to, co se zdálo včera neskutečné,

vzít jíl a písek do rukou

a podívat se do nejbližších očí

a na jejich poslání, které můžeš v nich číst,

hloubku slov a omylů, které nás nikdy neopustí.