Člověk

Anotace: ...

Jak ovečka ve stádě
Jak puma na mokré kládě
Držíš se svých snů
Co dávají ti
Radost a sílu do dalších dnů
Realitu nechceš vnímat
Tvrdou pravdu už nemůžeš přijímat
Byl už jsi tolikrát zlomen
Že těžko staví se na kolena
Kůže na rukou samý šrám
Srdce i duše rozpolcena
Kráčíš, nevíš kudy kam
Svět už ani nevnímáš
Bude to tvrdý náraz
To střetnutí s osudem
Člověk, nejvyspělejší bytost na zemi
Tomu nechce věřit se mi
I když kdo dokázal by
Smát se a za chvíli slzy utírat
Milovat a za chvíli nenávidět
Život si užívat
Pak přemýšlet nad jeho koncem
Který rozhodně nebude končit vesele
A už vůbec ne zvoncem
V prstech svíráš žiletku
Díváš se na naběhlé žíly
Sbíráš poslední síly
Za chvíli krásně rudá tekutina
Obdaří teplem tvoji ruku
Života neužil jsi ani půlku
Stačila jen 1/4 a už víš
Že takhle dál nechceš žít
Vítej v té krajině
Kde můžeš jenom snít