Zůstaň tu se mnou ještě chvíli
a obtoč své paže kolem mých.
Vím, až noc k ránu se ponachýlí,
zmizíš jak dým v snových setkáních.
Toužím mít vševidoucí oči,
jen abych zahlédla Tvou tvář,
než Měsíc, ten němý sedmilhář,
noci směr k ránu pootočí,
do Tvých vod ještě jednou vkročím,
v mlžném snu budu hledat ústa drahá,
ač vím, jak marná je má snaha.
Každou noc zdá se mi stejný sen,
každou noc čeká stejná scéna,
hlavními aktéry - muž a žena,
žijí svým vlastním životem.
Víčka má, těžká na tři centy,
před pravdou pevnou staví hráz
a srdce, to odmítá argumenty,
že bez bolné touhy se žije snáz.
Však jednou má víčka snad se zvednou,
možná odemkne je Tvůj tichý sten,
Ty přivítáš nové ráno se mnou,
v slunci se rozplyne smutný sen ...
Přeji Ti Jituško,jen ty nejkrásnější sny...sny,které jsou tvému srdci nejmilejší!:-)
18.03.2010 12:30:00 | střelkyně1
Pěkné citlivé a snové blouznění
se jednou ve skutečnost krásnou promění.
Pak zůstane s tebou
navždy.
ST.
08.03.2010 19:30:00 | Paulín
krásně napsané..srdcem ST:
08.03.2010 10:25:00 | Acham
Však přijde den, kdy budou lampičky na obloze blikat svoji pravdu. Žena a muž se opět setkají a bude to dvakrát snění.T
07.03.2010 22:47:00 | jaroslava anna