Kdo někdy viděl dlouhé umírání
ví, že není o co stát
těžko se člověk slzám brání
a brzy je z nich vodopád
Jak bojovat s tou bezmocí
bojíš se stínů za dalším rohem
jak dostat sny do nocí
když každé ahoj, může být sbohem
Jak pohladit dlaně, které Ti tolik daly
když jsi byl mlád
jak dívat se do očí, které vše vzdaly
a chtějí jen spát
...
Až uschnou slzy na Tvých rtech
sny začnou se Ti zdát
a v srdci si neseš stopy těch
které jsi měl rád
Popsal jsi mou zkušenost, ale bohužel, takový je život a než žít v bolestech a utrpení, je lepší usnout a být vysvobozen...
08.03.2010 12:02:00 | labuť
Je to smutné ale bohužel takový je už život,bere nám ty nejdražší ,jeho tempo je někdy vražedné...skvěle napsané ST!
08.03.2010 08:49:00 | xoxoxo