Růže pro černé blues

Dlaně ještě od hlíny
voní Tvou krásou
kterou jsem si
pomalu svlékala
z prstů

jedno jediné zrnko
za nehtem
a Praha jako by se
potápěla do tmy
hořkých slz
němoty

včera jsme se
ještě milovali
dnes cuchám
malý čtverec hlíny
pro trochu úcty
ke kráse

a to jediné zrnko
je jako den
kdy jsem tě poprvé
v záři slunce
objala
a tvé vlasy jsem
tiskla ke svým rtům

je mým nejbližším
přítelem
nemluví
jen naslouchá
vím že mi rozumí
i když mě nikdy
neopětuje mé polibky
není jako ty

ale je pořád se mnou
už navždycky