Kráska

Spícího přišly navštívit podivné ženštiny,
prý ať se nebojí, je to jen na chvíli.
Ta první u dvěří lůžko si ustlala,
druhá zas pod stolem sama se schoulila.
Třetí, ta nejhezčí, na něj se usmála
a jestli může spát vedle něj do rána.

Podlehl jejímu tajnému úsměvu.
Lehce se vymění tělesnost za něhu.
Celou noc znovu a znovu jí podléhal
a ráno, když první kouhout den zavolal,
vsatal, zas navlékla černý svůj plášť.

Prý ať se nebojí, že přijde zas,
se dvěmi sestrami smrt chodí včas.