Hiriet 2 - hněv bohů

Za noci v úplňku

z vyhaslých vulkánů

vzešli.

Šílení touhou, zběsilí

k nebi jméno její volali.



"Ach krásná,

krásná Hiriet

před Tebou vadne

tento svět,

Tvou krásou

i bůh slunce vzplál,

roztančilas i stíny

katedrál,

roztoužila celé

pobřeží,

Tvé lásky hynou

v peřejích."



Bohové touhou

roznícení

hromy i blesky

přivolali.

Vichry všech

světových stran

rozbouřily širý oceán.



A náhle celý kraj

potemněl,

v divokých mracích

hněv bohů

zněl.



Spoutali její tělo

svůdné

a vlekli k bílým

útesům.

"Přileťte všechny

obludy zrůdné!"

nesl se křik

až k nebesům.



Tu přišlo kruté

vlnobití

"Hiriet svůdná

nesmí žíti!"