Spár sváru…
Šrám až do tkáně,
…perlí
vytrysklými krůpějemi…
břitem oním je tu lesk a bída,
slova příkrá, strohá,
hloubavec neuhlídá…
…dravčí spáry
zaťaté,
svírají se v křeči,
k nebi vzlétá káně,
skřípavě křičí,
holubičích
drobných pírek pár,
opuštěně…
… padá k zemi…
rozmachy křídel,
odnášejí oběť v dál,
jen po vánku bys zaslechl,
její tichý vzlyk…
…bolestně kolísal…
silná ale o to více reálná básnička
22.12.2005 12:48:00 |
Život už je takový, někdy bolestivý, až krutý, ale jindy nám dá vše, co od něj očekáváme. Napsala jsi to Krtečku moc pěkně.
19.12.2005 22:00:00 |
Téda, ta je ale krásná. I když je plná bolesti, je zároveň plná citu a nádherných myšlenek i slov.
15.12.2005 20:03:00 | risik
Krtísku, moc se mi to líbí..Je to mocky bolestivý a smutný, doufám, že tě něco netrápí..
14.12.2005 16:08:00 | makretka
někdy jsou ty stopy pod povrchem cítit hodně, hodně dlouho...
Moc krásně napsaná... :o)
14.12.2005 09:04:00 | Cecilka