přisátý na stropě
rukavicemi od gekona
v rukou sílu stisku
kleští Mravkoleva
zařezávám se
jako Pilořitka
pod kůži světa…
pluji na hbité galeoně
s přídí tresčí hlavy
a zádí makrely
na průzkum
využívám čapí kluzáky
a delfíní ponorky…
našlapuji v kočičích tlapkách
mezi dvěma ohni
a občas tluču do zdí
v helmě z paroží…
trochu praštěný
racek akrobat
s očima bystrozraké krevety
zuby jako bagr
po kapsách pavučiny
z nejjemnějších ocelí
vyzbrojen ostny Malkury…
navlečen do kapusty
se suchými zipy z bodláčí
v bundě šišky lesní
nezmar z lián
co se sám opraví
vyznávám zákon
jako pevnost stromoví
ze stálého napětí…
dá se napodobit dokonalost?
nevím
v jisté míře možná ano
ale krásné může být
i to nedokonalé
nejlepší vteřina je třeba tahle
když se bezhlavě řítím
vystřelen z hlavně
slunečního kulometu
v těle oslepené mušky
omámen zázračnou silou letu
po tobogánu lásky
přímo do ústí
hladového chřtánu láčky...
8-O uff... takhle to válej profíci
požádám si o autogram
ufff...
23.03.2010 21:34:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Krásné, napínavé a poučné (tolik zvířat ani neznám :o)). Ale taky mohla jednou láčkovka polknout naprázdno a muška vyletět. :o)
16.03.2010 00:55:00 | divoska_jaja
Hezky výpravná cestopisná báseň.
A závěr cesty- sladký, ale pro láčkovku.
14.03.2010 23:24:00 | s.e.n
příroda je jeden z nejkrásnějších darů,škoda že se tak ničí ST!!!
12.03.2010 10:34:00 | Acham
tajemná a nepředvídatelná...nádherná příroda ..hezké ST!!!
12.03.2010 08:36:00 | xoxoxo