Noční můra

Noční můra ohavná
celou noc až do rána mne trápila
křičící těla hořící, ponurá pustá krajina.
Sup na kočičím hřbetu sedící, zarytý drápy
muž s dýkou stojící v černé kápi.
Strach mne jímá, neboť toho všeho uprostřed
stojím v bílých šatech a ruce mé jsou od krve.
Vítr se zvedá v hrobovém tichu
není zde míru, není zde smíchu.
Zbořená města zalitá svítáním
červánky kryjí krvavé zmítání.
Chci se hned probudit
však něco mne drží v téhle krajině
cítím utrpení světa, jak topí se v hlubině.
Nemohu pomoci zastavit zmítání
jsem totiž obětí lidského strádání.
Jsem jenom střípek celé té skládanky
krvavé ruce utírám o šaty
a hledám naději poledem na nebe
smrt si jde pro mne
jde si i pro tebe.