Příběh o osudu a jedné paní
Příběh o osudu a jedné paní
Anotace: ...
Sešlapaná tráva u poštovní schránky
ohlazená klika branky
v hrníčku káva ranní
samotu vyhání úsměvem až za mezníky v polích
otevřenou náručí zas ledasjaké boly
přehluboké srdce má ta paní
do nějž osud nejkrutější zbraní ťal
syna jediného před časem si vzal.
Obdivuji její květinovou zahradu
chodívám k ní mlčky pro radu
když ve mne vše hyne
bortí se jistoty co by dominových kostek had
chtěl bych mít svět jako ona umí rád
jizvou která nepomine
láska prýští vůkol ní snad v jiné nebe
kde každý je tak blízko sebe.
Její skryté slzy jednou vrátí život všemu
znenadání vyhaslému
ač chtivé pýry vrůstají
mezi hořce macešky a mateřídoušku
dává světlo doušek po doušku
lidem co jim v slabosti duše do tmy tají
z močálů zrak zvedají jímž nedoufali v nic
jitrem vykreslí naději v líc.
Poslední tipující: divoska_jaja, Sima, isisleo, ilona, zelená víla, jaroslava anna, Psavec, labuť, WAYWARD, hanele m., ...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk14.03.2010 23:27:00 jaroslava anna
Krásně se četla i když v tuto dobu zde prolétla vichřice i s krupobitím a blesky a hromy.S.T.
13.03.2010 16:58:00 labuť
Hřeje už jen to pomyšlení, že taková dáma někde je... co pohladí a srdce bolavé vzkřísí...
13.03.2010 10:31:00 uživatel smazán
ta je opravdu překrásná a plná lidského tepla a citu ST.
13.03.2010 00:21:00 carodejka
Lidské a krásnéééé
Obdivuji její květinovou zahradu
chodívám k ní mlčky pro radu
když ve mne vše hyne
bortí se jistoty co by dominových kostek had
chtěl bych mít svět jako ona umí rád
jizvou která nepomine
láska prýští vůkol ní snad v jiné nebe
kde každý je tak blízko sebe.
