Křik nevinných duší...

Anotace: Tohle je trošku něco jinýho než moje dosavadní tvorba, je to kvůli jedné literární soutěži na téma týkající se válek...Tak snad se Vám moje slovíčkaření bude líbit i takhle :)Předem děkuju za komentáře ;)

Dnes neusnu,
nikdo neuvidí klid mých očí...
Svět se sám v krvi smočí..
Ten příšerný pocit bezmoci,
co všude okolo se točí.
Vyhasínající obličeje..
Těch s radostí ze života,
co si kdysi říkali,
jednou to skončí...

Malé dětské ruce,
s vírou v lepší noci,
bez tatínka,
jen s mámou,
zůstávají bez pomoci..

Střely pískající kolem uší,
rozvíří vzduch,
tak,
jak se na jejich ráži sluší...
Srdce,
které teď zběsile buší...
...přesným úderem svůj tlukot tiší

Zastavte tu bolest..
andělé pláčou,
nepůjde to unést,
okolo skáčou,
ve vtipných gestech,
zdá se,
ne,není to tak..
jak má se..

Množství desek,
v upomínku té hrůze..
Nezapomenou někdy?
To teď není objekt zájmu,
u smrti má každý své místo,
i bez pronájmu...

A stovky duší směřujících k nebi,
čekají než se rozední,
uvidí..
projdou krajinu měsíční...
Zpustošenou lidskou nenávistí,
říkají,
že svět dělají lepším,
od "nečistých čistí"...

Tohle má být to slibované štěstí?
To radši ránu pěstí...
Žádná válka nic dobrého nevěstí...

Bílou barvu košilí svátečních..
nezanechají na žádném z nich..

a zem vpíjí karmín...

Jen poslední naděje...
co v srdci zahřeje...

Pod vlivem vlastní chemie,
všechno v okolí...
se zabije...