Dopis bez adresy

Stojí tam, u schránky
na konci náměstí.
Vítr mu na spánky
maluje neštěstí.

Stojí tam, přemítá,
šeptá si do uší,
že voda rozlitá
jednou se vysuší.

Stojí tam, nemá klid,
kreslí si plány,
jak lze krev zastavit,
když teče z rány.

Lze dvakrát nakreslit
překrásný obrázek?
A může člověk žít
bez spousty otázek?

Copak se nedělá
a co se dělá?
Co je to nevěra,
ka mizí "včera"?

Proč v pláč se změní smích,
až "zitra" bude "dnes"?
Kolik je takových
dopisů bez adres?