...........

..

sněhové tulipány k zemi z nebe se snáší
v kamenech vrytá slova vítr neodnáší
jen hliněné stopy doprovází můj stín
když protkaným dnem poletuje krajkový
temný splín
šedavá opona k výšinám klesá
a v rozpraskaných dlaních vprostřed lesa
v hedvábném šatu víly se vznáší
perlový odlesk na stěnách mizí
vše kolem není a přitom zdá se být cizí
v ryzích pravdách
co ukryté jsou v denní noci
a čekají na probuzení v podvečerním putování
kde rozum srdci nezaclání
v zářivých duhových šálách z květů
jež nevyřknou nikdy poslední větu

ve spícím tulipánu bouře neutichá



.:Slyšíš?:.



/navenek slunce hřeje
uvnitř však malíř se nezasměje/

a přesto
dál maluje z-lámanou cestu k radostem všedních dní...



- (Kdo ví, kdy přijde náš - poslední)...