***
Sál je plný lidí tónů … napřahuji k závěru
Je to tady milí zlatí
v klavíru mi vězí prst
sál se zvolna rozežíná
aplaus sálem zní
doufám
že né poslední
mi stře mis tře mi stře
přidat mám
svěším vlasy podél tváře
ze zad oblouk udělám
hluboce se klaním davu
starobou však umdlévám
Dav se ztišil zpět si sedá
rampa hází štych
levou rukou tóny hledám
tou mou klakou hloub jsem zpych
cé cé cis gis cis
rokec jsem tam vrz
křídlo mávlo struny praskly
vznesl jsem se výš
Gabriel mě k sobě vzývá
Franto kdy to pochopíš
klavír je to co ti chybí
už tomu dnes rozumíš
Já se nechci bloumat nebem
doprovázet chór
chci hrát lidem na planetě
vystrnadit mor
dal jsem ti prst nechtěj ruku
pusť mě prosím neděkuj
zahraju jen b moll kousek
potom budu celý tvůj
v hledišti se ticho krájí
všichni hledí na zázrak
jak Copperfield tělo mizí
jen otisk prstů zůstal neplakat
A sál … sál se vylidnil … nebudu už hrát
***
Fortissimo!
17.03.2010 22:25:00 | Chancer
Nádherné počtení WAYWÍ.Tvé skvělé myšlenky promněněné v básně a napsané s takovým citem,jsou prostě nepřekonatelné!:-)
17.03.2010 16:58:00 | střelkyně1
Nádherné počtení WAYWÍ.Tvé skvělé myšlenky promněněné v básně a napsané s takovým citem,jsou prostě nepřekonatelné!:-)
17.03.2010 16:58:00 | střelkyně1
Hraj v dur..i v mol
jsem tvůj osobní chór
co altově pohladí
tvář,čelo
ruce přimknuté ke klavíru
všednosti
radosti přehrají smutky
bolesti
zastaví 5 křížků mého sóla
podbarvených nachem
pod nohy plátky magnólie
nasypu
měkkce jdi k prostřené tabuli
jsou tam dny..noci..sny..
nebeskou bránu obejdi
zde v baru..zní mé blues...
ST
17.03.2010 13:53:00 | Mbonita