Zelené údolí

Zelené údolí, to skrylo nás tehdy,
to jsme se poprvé líbali.
Tak plni lásky jsme do trávy si lehli,
na holé zemí se laskali.

Ty jsi to přeci byl, koho jsem si přála.
Šeptal jsi mi, že mne miluješ.
Tak jsem se poprvé tvými slova hřála!
Ale dnes vím, že byla jen lež.

Pravdě jsi do očí také písek házel.
Láska mne však stále držela.
O moji čest jsi se tak vysoko sázel!
Ta dívka tě už nechtěla.

Proč jste jen mlčely, studánky průzračné,
copak jste se měly čeho bát?
To nebe bylo tehdy čisté, bezmračné,
co stane se, nedalo mi znát.