Láska,
cit, o který už lidé nestáli
stydí se
už nějakou dobu chodí kanály
Štěstí,
vratké, jako Kolumbovo vejce
zamklo se
zahodilo klíč od vlastní klece
A naděje?
Ten svěží vítr našich myšlenek
co když není víc
než jen šest složených písmenek...
A ten Bůh
co dřív měl nás všechny rád
zůstává mu rozum stát
sám s Petrem u brány nebeský
mastí karty a pije šampaňský
z nudy občas třesou Zemí
výtah do nebeskýho ráje
má konečnou už v přízemí
Snad možná měl rád lidi
ale kdo ví,
třeba už nás všechny nenávidí
Myslím, že ten problém není v Bohu, ale v nás lidech... To my si děláme věci složitější a ubližujeme si vzájemně...
18.03.2010 15:54:00 | labuť