Malování za svítání

Barevným štětcem kreslím si kruhy,
na místa bolavá vážu si stuhy.
Prstem pak sjedu až dolů k jihu,
přitom si usrknu i trochu lihu.

Kamenná zákoutí v zátoce smutků,
v pěnu se promění tisíce skutků.
Paprsky naděje na těle štípou,
pohárky chuťové každou chuť típou.

Ostrý břit rozřízl život můj v půle,
kam si to odběhla zmatená vůle ?
Záchranná brzda řinčí si dál,
žal z polí bitevních se mi jen smál.

Dým marnosti vnutil mi představu :
"Nedýchej, stůj, drž se jen za hlavu !".
Němá tvář zjizvená bolestí
cestu skrz trápení přeci si proklestí.