Zapomění

Anotace: Báseň napsaná v hodně silném okamžiku. Nestarala jsem se o rytmus ani o nic jiného a jenom psala. Možná to podle toho taky vypadá, ale mám dojem, že bych narušila všechny pocity, kdybych do toho ještě nějak zasáhla.

Tolik krásných slov
už bylo napsáno o smrti.
Jak je krutá,
zraňující,
lidské prokletí.

Ale já vím,
že tato krásná slova
bezmezně lžou.

Vždyť smrt je jenom konec
věcí, co se omrzely,
Bohu nebo životu
a nikdo, nikdo neslíbá nám z očí
nekonečnou nicotu.
Jeden život končí
a jede se dál.

Tolik krásných slov
už bylo vyřčeno
v bolestných projevech.
Vyšlehly věty plamenné
a navěky
rozpustily dech,
tvou přítomnost,
otisky dlaní na zrcadlech.

Ach, proč nikdo nevidí,
proč necítí nic než bolest ze ztráty
proč na duši šijí stále stejné
nevýrazné záplaty.
A tvoje rysy utopí se v slzách.
Pod údery času
se ze mě tvoje stopy vytratí
a zas se budu každým dnem
potácet bez závrati,
že už tu nejsi.
Zapomenu.
A to je to, co bolí.