Anotace: ***
.
Uzounký srpek Měsíce
svádí, jak křeslo houpací,
usednout a ze dna sklenice,
co naruby si teď obracím,
vytřepat kapek pár posledních
horkých slz, co na dně ulpěly,
než kroky Tvé, v nocích bezesných,
tak z čista a jasna zazněly.
Země je dotekům vzdálená
a hvězdy se zdají tak na dosah,
v náruči Měsíce zmámená
příjemně houpu se, bez obav
a do té prázdné sklenice
místo slz posbírám hvězdný prach ...
.
25.03.2010 12:43:00 Koza
Krása, která se ve verších vznáší, mě unesla ze všednosti dnešního dne do říše nadzemské fantazie.. Gratuluji, ST
24.03.2010 11:36:00 střelkyně1
Ale hezky jsi to napsala,co hezky,přímo kouzelně...párádně a na dlouhou dobu jsi mě přinutila zasnít.A posílám obrovské jarní pozdravení!:-)M.
22.03.2010 21:24:00 uživatel smazán
nádherně napsaná..líbí a moc ST!
22.03.2010 19:44:00 poustevník Jirka
Na srpku Měsíce houpu se s Tebou, výhled je parádní, jen nohy mě zebou :o))
22.03.2010 10:16:00 nejsembásník
hvězdný prach ozářil cestičku šťastnou,
osud Ti posílá pohádku krásnou...