Večeře s lordem Byronem

Bělostný límec, odhalený
a pohled lehce zasmušený,
v odlesku kašmírových hvězd
nech se jím, děvče, nech se vést.

Hrá na tváři stín rozpustilý,
ochotný zmizet v každé chvíli
snad za oponou z hedvábí.
Koho ten úsměv přivábí?

Pak horký dech,
jenž poutá zemi v plamenech,
se objeví na prknech touhy.
Jen na okamžik - povzdech pouhý.

Je plný pohár Afroditin
a Bakchus přejedl se květin.
Hoví si v smutku tento pán,
vždyť nebyl nikdy milován.

Ustřihli límec.
Zhasili plamen!
PADLA OPONA!

V polibku lorda Byrona
...umírám...

A teď mi pověz, kudy kam.