Bouře
Bouře
Ve světě barev a velkých šedých zdí,
tiše sedíš,
do zdi hledíš
a čas běží.
Vteřiny kolem ženou se jak vlak,
myšlenky svírají,
temnoty zpívají,
stoupá tlak.
Bouře se blíží a přináší hrůzu,
vnímáš radost,
mizí starost,
chytáš múzu.
První blesk když pak oblohu číše,
jiní se bojí,
hloupě brojí,
ruka tvá píše.
Duši tvou hudba nádherná plní,
déšť padá,
smáčí záda,
hromy duní.
Slunce když potom vysvitne ven,
ruka tuhne,
pohled uhne.
Zkazil se den.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ááá, úplně to slyším, jak venku prší a jak voní vzduch... úplně přesně cítím, co jsi do toho vložil... mmmm... :)
31.03.2010 22:28:00 | Ariella13
Tato básnička je velice pěkná a zajímavá. Má parádní rytmus, řekl bych takový atypický a v tom je to kouzlo. :) Opravdu tleskám. :)
23.03.2010 16:36:00 | Gogsa
Díky za upozornění, připadalo mi to nějaké divné, ale neměl jsem sílu to dohledat :-)
22.03.2010 21:32:00 | Elwig
