Zastavit čas

Zastavit čas

Tajemný chrám
a slunný den,
soulad jak trám,
bylo hezky jen.

Procházka uličkami,
náhodné muzeum,
krásný svět hraček,
vynikl lidský um.

Hodiny ubíhaly,
přímo jak o závod,
náhle bylo málo času,
stihnut ještě milý chod.

Pak nutné zvedání,
nezbyl čas na kávu,
ale toliko nadání,
pro skvělou náladu.

Smíchu bylo dosti,
k tomu zdravý krok,
vedle úžasné bytosti,
kéž den by trval rok.

Slunko hřálo nejen venku,
až do doby návratu,
přicházelo zatemnění
a k rychlému zvratu…


…po rozloučení…

…cesta „domů“ pro mě není…

…budu v sobě nosit jen…
…těšení se na další krásný den…