Ležela klidně,
z pod peřin vykukovalo jen její srdce,
maličko rozdrásané květinami
které, ač prosty trnů,
byly posly toho,
že oba udělali chybu.
Čeho se bojíme, je zůstat sami.
A přesto jako důkaz naší síly,
jež má krýt bolest, která se nepomíjí,
stojíme v prázdnotě věků,
předstírajíce mučednictví.
Ležela klidně,
z pod peřin vykukovalo jen její srdce,
:o) šišmarja něco tak morbidního jsem dlouho nečtla ---já si bohužel občas představuju dost naturalistické obrazy-
:o) ale asi je to působivé
26.03.2010 00:04:00 | pamp_elka