Pravda je děvka nevěrná

Zraněný slibem a pomačkanými slovy
vzdávám se tiše své samotě
jak v sadě křížů z chladnými hroby
žiju svůj život v nahotě
.
Život mě tráví bohatstvím duší
které tak často zraňují
v krku mám sucho, srdce mi buší
na zítřek smrt svoji plánuji
.
Byla tu víra co věřila v lidi
byla to síla nezměrná
a tihle lidé po mě se pídí
pravda je děvka nevěrná.

Světlo je temné jak víra v bohy
teplo se náhle mění v chlad
hledám si místo tu mezi hroby
hledám si místo, kde budu spát.