Prohnilá do morku kostí
Prohnilá do morku kostí
Ostré pohlazení od větru
pořeže mou tvář.
A tichý hlas mi k uchu donese
pár slov bolavých:
" Tak tady to máš!"
Já polykajíc prach
poslední z cest,
budu se kát,
doznám se bez lítosti:
"Jsem prohnilá do morku kostí."
Voda popálí mě plameny,
slov zlých a pravdivých
Soudcové utopí mou naději
jak štěně nechtěný.
Příval soucitných vět
osolí mi polévku
posledního dne.
Já líbajíc rudou kápi
dělníka smrti
vím - dav čumilů
odsoudí mě bez milosti:
" Je prohnilá do morku kostí!"
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
slečno máte talent, jsem Vámi neskutečně potěšen. Díky za ro;o) U mě máte za 100. A přežijte toho zubaře ve zdraví..;o)
16.12.2005 13:12:00 | mimoid
To je naprosto skvělá báseň. Tu si musím někam uložit. Moc moc dobré!
16.12.2005 09:23:00 | Lucie Plocová
Jejky, to je pak člověk stonásobně rád,
že může ráno a úsvit přivítat! :o)))
Skvělá...
16.12.2005 09:15:00 | Cecilka
Hmm, to koukám=) Je to hodně hodně zajímavý a svým způsobem originální, hlavně to téma:) Ale líbí se mi to vážně moc!
16.12.2005 07:18:00 | makretka
