Nikdo v ničem

Poznal jsem Mrhání časem.
Žité ve stínu dnů.

Volané neslyšitelně řvoucím hlasem,
v davech do ticha životů.

Zeptal jsem se Mrhání času,
jak ztratil prostor,
místo,
kde není tikotu i hlasu.

Zprvu mlčel,
jen dumal.
brečel,
zakryl zrcadlo.