Jaro

Za opojnou clonou nevědomí
na tebe počkám
vezmu tě do lesů
na vrcholy kopců, odkud uvidíš vycházet a zapadat slunce
dotkneme se nebe
a snad mě konečně pochopíš…

můj svět voní po jahodách
po snech, kdysi dávno schovaných pod polštář

uložíš mě do čerstvé trávy
jako chatrnou hedvábnou panenku
šumění větru prozradí mi tajemství…

podívej na ten svět kolem nás
chudý, bezbranný a čistý
ten ti dnes dám

kapky deště tě vysvětí
marnivost, extremistickou abnormalitu, krev, stísněný svět železných kotců a tamní lži
zanechám ostatním

pojď se mnou…
jaro přichází