Odpůldne. Březen.

Větrá se kostel.
Vydechuje,
mázdru chladu
s vůní narcisů.
Odpůldne.
Březen.
Z polí duje.
K táhlým hlasům
vane kulisu.

Útržky zpěvů,
litanií:
„Maria pomoz,
přišel čas!“
Fujara větru
v hortenziích.
„Milostná Matko,
slyš náš hlas!“

Za humny chvost
psů povětrných.
Hmoždí se,
tříbí holoseč.
Svatoušků chór,
nekřtěňátek mírných
v limbu té chvíle
k nim drží řeč.

Po zámrazu
jako po nemoci.
Země se křísí,
mátoří.
„Hvězdo jitřní!
Kolik zbývá z noci?“
Korouhve sten.
Jaro
živoří.