Noc

Omámená kouzlem noci,
polapená v její moci.
Ponořená do emocí.
Vím už zase, kdy a co chci.

Zapomínám co mě tíží,
teď už nic mi neublíží.
Zapomínám snad i čas,
teď vpíjím se jen do tvých krás.

Malé tečky na sametu,
do něhož se vpíjejí,
seskupí se do portrétu
ve spoustě malých krůpějí.

Miluji ten noční klid,
temnou krásu, její sílu.
Už nesnažím se pochopit,
proč k ní vlastně tolik tíhnu.

Vím jen co mé srdce láká,
jak lehké vždy zdá se být,
když k večeru se lehce smráká
a stíny nesou zvláštní klid.

Vím, že vše zlé odchází,
vím, teď čistou mysl mám.
Nic mi tehdy neschází,
jen někoho však postrádám.