Anotace: Vrátit to nejde. Bohužel či snad bohudík?
Naše vzpomínky už pokrývá sníh,
zbyl jen stín dnů, dnů minulých.
Vidím tě stále, slyším tvůj smích,
a najednou slzy – v očích mých.
Chci cítit tvé prsty ve vlasech svých,
líbat se s tebou v časech budoucích.
Ležet vedle tebe a slyšet tvůj vzdych,
chci poznat s tebou, co je to hřích...
…Vrať mi zpátky, prosím čas, vrať mi ho tam, kde slunce zahřálo nás.
Vrať mi zpátky, prosím jen, kousky nocí a ten nádherný den.
Vrať mi prosím, ty chvíle v nás, ať je nemůže zase spálit mráz.
Jen tě prosím, vrať mi zpět, to co pro mě znamenal celý svět...
Vrať mi to zpátky…
03.04.2010 20:10:00 Pevya
Smutné verše. Také jsem teď ve fázi, že bych si přála určité období vrátit zpět a třeba něco udělat jinak. Ale věci se dějí tak, jak se dít mají - snad - a to by nám mohlo dodat sílu..
02.04.2010 06:48:00 CULIKATÁ
Často je lepší se nevracet a jít dál.Ale lehce se to říká,hůře dělá.Přeji Ti,aby Tě zdobil opět brzy úsměv a srdíčko hřálo:-)