Naše vzpomínky už pokrývá sníh,
zbyl jen stín dnů, dnů minulých.
Vidím tě stále, slyším tvůj smích,
a najednou slzy – v očích mých.
Chci cítit tvé prsty ve vlasech svých,
líbat se s tebou v časech budoucích.
Ležet vedle tebe a slyšet tvůj vzdych,
chci poznat s tebou, co je to hřích...
…Vrať mi zpátky, prosím čas, vrať mi ho tam, kde slunce zahřálo nás.
Vrať mi zpátky, prosím jen, kousky nocí a ten nádherný den.
Vrať mi prosím, ty chvíle v nás, ať je nemůže zase spálit mráz.
Jen tě prosím, vrať mi zpět, to co pro mě znamenal celý svět...
Vrať mi to zpátky…
Smutné verše. Také jsem teď ve fázi, že bych si přála určité období vrátit zpět a třeba něco udělat jinak. Ale věci se dějí tak, jak se dít mají - snad - a to by nám mohlo dodat sílu..
03.04.2010 20:10:00 | Pevya
Často je lepší se nevracet a jít dál.Ale lehce se to říká,hůře dělá.Přeji Ti,aby Tě zdobil opět brzy úsměv a srdíčko hřálo:-)
02.04.2010 06:48:00 | CULIKATÁ