Večery

Za okny pokoje rychle se stmívá,
do tmy jen lampička zazáří.
Své kouzlo každý večer mívá,
stín kreslí mi vzory na tváři.

Jako vždy ležím a přemýšlím
o životě, co krátký je.
Potom najednou v tichu uslyším,
jak tenký hlásek hlavou mi jde.

Ptá se na záludné otázky,
kterých odpověď chce každý znát.
Myslí mi plují barevné obrázky,
já chtěla bych se začít ptát.