Před pohádkovým domem stávávala
dřevěná přítelkyně starých časů
všechna generace denně sedávala
slýchávala pradávných příběhů krásu
mohutný strom tyčil větve ochrany
poklady vzpomínek byly schovány
-pod korunou listí.
Léta běžela mílovými kroky
uplynuly dny,měsíce,roky
věrná vyprávění zůstala skryta
do bukových prken vryta
-minulost tajemství
Mohla by, ale ani nepípne. Když se však posadíš a zavřeš oči, třeba.. někdy.. někomu..
07.04.2010 13:54:00 | Šerpík 1
A člověk se hned zamyslí jestli zná takovou lavičku. No mám kolem svého věku samé pětky, tak bych měla a ...nepovím heč
07.04.2010 02:38:00 | jaroslava anna
Taky bych měl rád nějaké místo, ve kterém by zůstala čast mě. Toho co jsem na něm prožil a při tom cítil...
06.04.2010 19:20:00 | Kokonut
Kars-asi máš pravdu,bohužel.Jako malá jsem na ní poslouchala vyprávění babiček a dědečků.Mně se to líbilo,stály dvě lavičky-mezi veliký strom s červenýma šišticema,koruna tvořila deštník:).Děkuji všem za komentíky,jste báječní.
06.04.2010 13:54:00 | CULIKATÁ