Loutka

Jeviště života, shované za oponou,
těžce hrající za svitu loučí,
malá marionetta plačící stranou,
odehnána od lidí,
slzela pro lásku,
tvářičky červené, zpatlané moučí,

neslyší, nevidí...

malinké ptáče,
zpívající na větvi kmenu,
prastaré třešně,
co zažila válečnou zimu.

Naříká stále a nikdo ji neutiší,
dětskou ubohou loutku,
nikdo ji nehýčká, neuslyší,
bude snad sedět cv koutku,
pořád, stále i dnes?