V tvé náruči jsem poznala
vášeň bez ohledů,
která dokáže ničit:
City, touhy, prožitky,
ze všeho zbude jenom touha přežít.
V tvé náruči jsem pocítila
hluboký smutek,
přítomnost zraněných duší
žen minulých dob,
kdy podvolování
nahrazovalo milování.
V tvé náruči jsem pochopila
lhostejnost, úšklebky,
i odporem pokřivené tváře
dam dřívějších generací
když se řeč stočí
na téma „manželských povinností“.
V tvé náruči jsem prožila
zoufalství,
bezmoc,
bezvýchodnost,
jež se sbíraly dlouhá staletí.
V tvé náruči jsem vzlykala.
Ty ptal ses proč,
a odpověď jsi nevnímal,
jakoby pouhý dotaz
spáchné zločiny napravil.
Z tvé náruče jsem utekla
dle tvého pohledu
bez vysvětlení.
A cestou domů mé svědomí zvracelo
kolektivní výčitky společnosti.
Ty s prošlou záruční lhůtou.
parádní počtení ST!
08.04.2010 19:51:00 | xoxoxo
pěkná a výstižná báseň (a to jsou na světě země, kde je to tak pořád a třeba ještě horší).
08.04.2010 09:45:00 | Markéta Hl.