Ztrácí se světlo
ve tmě.
Ale v dáli třpytí se
jiskra s vůní akátů,
stéká v poli brokátu.
Časodění spletlo
k sobě vůli a naději,
spoutány jsou lanem
z přátelské oceli.
A teď už jen čekat,
jak se karty vymění.
Tisíce časových mil
daleko, překonáme
z posledních sil
vesmírnou bouři.
A dál?
Dál se kráčí dál,
snad ladnou chůzí.
st těch mil jsem překonala a on? škoda slov ;-) zabalim ho do celofánu a vystřelim do vesmíru ;-)
17.04.2010 10:00:00 | Labanda
hezké ST!
09.04.2010 20:23:00 | xoxoxo
Ocelové lano přátelství vydrží všechno ;-)
09.04.2010 16:19:00 | Chancer