Kostelík

Anotace: na návsi...

Sbírka: Zahrada snů

Opuštěný kostelík na návsi stojící
s omítkou prastarou, místy se drolící
s okny slepými pod střechou děravou
rozdává nesměle vzpomínku váhavou.

Na časy dosti dřívější
kdy kněz své hříšné ovce konejší.
Jen teď na oltář prach tiše usedá
a v lavici, v té si nikdo nesedá.

I na oltáři svíce vyhaslé
a věžní zvon, tak tichý, ví už taky své.

Kdo poslední v zámku klíčem otočil
kdo v svědcené vodě prsty namočil
kdy varhany vydaly poslední svůj tón
kdy naposledy zazněl v věži zvon.

Kdo ví, kdy noha poslední
vykročila z kostela na stranu polední.
Kdy naposledy zaznělo v tichu slovo ámen
kdo poslední ke dveřím dal kámen.

Kdo poslední provoněl vzduch kadidlem
kdo poslední zrušil mše co byly pravidlem.
Kdo ví, jen on sám si vzpomene
ve zdech z žulového kamene.

Jen on sám...