Studený dech
V srdci žár
Z hvězdiček
Na nebi
Skládám tvou tvář
Dívám se na tu zář
Zároveň s radosti
A se žalem
Ta dálka strašlivá
Je jako na srdci kámen
(V boha nevěřím
Seru na rým se slovem amén)
V myšlenkách
Kde jsem svým pánem
Zároveň i času králem
Zraji jak mošť
Čím starší
Tím víc zahořklý
Aspoň že ty vnášíš mi
Do života hodně radosti
Ta je pěkná, ale přece bys nebyl zahořklý ;-).. Já taky v boha nevěřím, myslim, že to ani není potřeba, když má člověk svou víru. Já věčím v evoluci(ne že by mě k tomu navedla paní Biologie:-D..).
15.04.2010 18:38:00 | Anura
Sice píšeš často smutně,ale velmi hezky.Ráda Tě čtu.Tady máš culíky a třeba vykouzlíš i krásnou veselou:-))))).
11.04.2010 08:15:00 | CULIKATÁ