Anotace: Tak si dáme taky jednu pohádku.
Zlatou hvězdu na čelo,
lepila si Lada.
Tělo láskou hořelo,
byla ještě mladá.
Odmítnula ženicha,
co byl v plné zbroji.
Pomohla jí pleticha,
práce se nebojí.
Vaří myje nádobí,
v cizí zemi žije.
Kuchaře též nezlobí,
svoji krásu skryje.
Jednou jí pak prstýnek,
do polévky padá.
Princ však není blázínek,
ví, že ho má ráda.
Do kuchyně Radovan,
rychle nyní pádí.
Hned jí přefik bez zábran,
za velikou kádí.
Takhle končí pohádka,
svatební zvon zvoní.
Za čas je tu však hádka,
proč ho Lada honí.
12.04.2010 05:37:00 uživatel smazán
pohádkově kořeněné ST!
11.04.2010 21:18:00 Zasr. romantik
Jak bych to jen řekl, ehm ..., snad si ze mne neděláš srandu?! Psavče! Lada. :o))