Za zavřenými víčky

Anotace: další dávka té pravé poezie. nahlédnětě a držte se...

Na chvíli jsem zavřel oči.
A krátce na to si třížilový napájecí kabel
zapálil kubánský doutník
a nalil deci právníků.
Mozkomíšní mok se zamračil
vytáhl z kapsy kojota prérijního,
vytřel s ním podlahu
a napěchoval ho do tuby od zubní pasty.

Řádně proschlý lovecký salám
se naložil do lázně z mateří kašičky,
vykloktal si kyselinou bromovodíkovou
a následně si nechal namasírovat varlata.
Savý papír,
známý pod jménem piják
se připravoval k pravidelnému koitu
s kriminalistickou balistikou.

Hydraulický lis si utřel nos do rukávu,
vytáhl z ucha tenoučký sešit
a začal recitovat Bezruče ve Svahilštině.
Papilární linie pozorně poslouchala.
Enzym amyláza neposlouchal vůbec
Veš muňka omylem vdechla plejtváka obrovského.
A libreto Prodané nevěsty
se simultánně překládalo do jazyka N?ng.

Karel Sabina se nestačil divit,
udělal pukrle a šel marodit.
Nalakovaná stydká kost
se na to všechno už dál nemohla dívat
a vyzvracela stádo bizonů
na ručně vyšívaný pléd z roku 1889.
A já otevřel oči
a opět se ocitl ve světě plném nudné šedi.