Daleko a přesto blízko
Daleko a přesto blízko
Anotace: ...aneb zamyšlení na tím, proč má člověk takovou radost, když se ta kytička u jména změní z červené na zelenou.
Večer, co večer po denním shonu
s hrnečkem čaje sednem si spolu.
Mluvíme v tichosti, jen svými prsty,
v duchu se tážeme, na co druhý myslí.
Černými písmenky plníme řádky,
běhají po síti tam a zas zpátky.
I když se věnujem každý své práci,
pořád tě vidím na druhém konci.
Jsme daleko a ne u jednoho stolu,
ale mám pocit, že jsme tady spolu.
Pošlu ti úsměv, ty mi ho vrátíš,
večer co večer se mnou se loučíš.
s hrnečkem čaje sednem si spolu.
Mluvíme v tichosti, jen svými prsty,
v duchu se tážeme, na co druhý myslí.
Černými písmenky plníme řádky,
běhají po síti tam a zas zpátky.
I když se věnujem každý své práci,
pořád tě vidím na druhém konci.
Jsme daleko a ne u jednoho stolu,
ale mám pocit, že jsme tady spolu.
Pošlu ti úsměv, ty mi ho vrátíš,
večer co večer se mnou se loučíš.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Velice,ale tuze velice pěkná...povedená!
16.05.2010 01:30:00 | Zorenka Ježková
Jojo, taky jsem kdysi večer co večer sedávala u icq:) Takže to znám. Je to fajn pocit si s někým po celým dnu o všem popovídat a nemuset kvůli tomu nikam chodit nebo jezdit, zvlášt, když je člověk hodně unavenej...
30.04.2010 06:45:00 | kleopatra.sedma
V téhle básničce se asi uvidí více modrásků:-)))
13.04.2010 06:44:00 | CULIKATÁ