Anotace: ...aneb zamyšlení na tím, proč má člověk takovou radost, když se ta kytička u jména změní z červené na zelenou.
Večer, co večer po denním shonu
s hrnečkem čaje sednem si spolu.
Mluvíme v tichosti, jen svými prsty,
v duchu se tážeme, na co druhý myslí.
Černými písmenky plníme řádky,
běhají po síti tam a zas zpátky.
I když se věnujem každý své práci,
pořád tě vidím na druhém konci.
Jsme daleko a ne u jednoho stolu,
ale mám pocit, že jsme tady spolu.
Pošlu ti úsměv, ty mi ho vrátíš,
večer co večer se mnou se loučíš.
30.04.2010 06:45:00 kleopatra.sedma
Jojo, taky jsem kdysi večer co večer sedávala u icq:) Takže to znám. Je to fajn pocit si s někým po celým dnu o všem popovídat a nemuset kvůli tomu nikam chodit nebo jezdit, zvlášt, když je člověk hodně unavenej...