Anotace: ...v jejich zlobě
Skvěle zachycené pocity.
18.04.2010 23:23:00 | Roger
smutné, ale někdy je to bohužel tak, jak píšeš a člověk nemůže vůbec nic udělat, ač by chtěl...Ale někdy nemusíme ani nic dělat, už třeba aj naše přítomnost pomáhá...
18.04.2010 22:37:00 | malý lachtánek
smutňoučké :(
17.04.2010 09:47:00 | lexus
moc pěkně popsáno, člověk se snaží pomáhat, ale někdy to nejde a nejde
16.04.2010 14:52:00 | Markéta Hl.
Házím záchranné lano, pěkné.
15.04.2010 22:39:00 | carodejka
Jenomže chytrému napověz...
15.04.2010 22:34:00 | Demedalex
Nemám co dodat!Je to úžasné dílko a ty máš báječné srdce:))
15.04.2010 17:07:00 | ilona
Někdy pomáháš už jen svojí přítomností. Jsou prostě chvíle, kdy jinak pomoct nemůžeš, ale i vědomí, že člověk není sám, má na blízku kamaráda, udělá hodně;)
14.04.2010 23:21:00 | kleopatra.sedma
Někdy ale člověk ten kruh, křidélka, aj tu vestu odmítne... a tak.. kope dál. Moc dobře to znám a pak... marná snaha, jindy oči pro pláč. Nezměníš to, to člověk sám musí chtět. ST!
13.04.2010 20:33:00 | NikitaNikaT.
Křidýlka jsou fajn, nabídni mu ještě stehýnka a uvidíš, jak rychle se naučí plavat! :o)) ST!
13.04.2010 19:35:00 | Zasr. romantik
No tedy-vzhůru dotoho-Culík přidá vestu,lehátko a lano:-)
13.04.2010 19:06:00 | CULIKATÁ