Když samota přichází,
nikdo Tě nepodrží,
jen seskoč z té hráze,
ať už jsi rozlitá na podlaze.
Cítím zmatek,
v duši smutek.
Zradil mě otec,
za plný měšec.
Pak nejdou slova,
proč?zas a znova.
Všechno bych dala,
za...zavděčila.
Ty hraje nevíš,
tupě se ceníš.
Pro Boha proč?
život jak kolotoč...
nevím, neumím reagovat.. zdá se mi to známé, láska je bez hranic soudnosti pro nás, i když v určitých okamžicích co by za to člověk dal..
18.04.2010 02:27:00 | zelená víla
Krásně výstižné, rodiče mnohdy své děti milují až příliš, nedaji jim důvěru ani prostor ale u tebe vidím že tohle všechno víš, já osobně ti věřím že vše hravě překonáš, jsi skvělá !
14.04.2010 15:21:00 | carodejka