Bez příznaků

s nadějí sklápím víčka
když usínám u Tvého kříže
pohledem prosím, neumírám

s nadějí věřím
své srdce otevírám
po kapkách deště se vznáším

po křivkách duchů
v peřejích noci
do víru kruhů
houpajících bocích

uvězněn v notách prostoru
v mezidobí rána a večera
nechtíce zříci se bolesti
ukápnout na dno propasti

jedenkrát v přílivu ulehl
zítřejšímu odlivu podlehl
uvěřit a spočinout
v trnoví růží zahynout

s nadějí neusychá
s ránem procitá
s boží pomocí
s lidskou milostí

ssss ssss ssss ssss

navigátorem své sobeckosti
v jádru
bez obalu
vzít mír
do rukou
a
dlaní pohladit
ve vlasech
tu ušmudlanou holku
co nemá kam jít

dohořívá
křivka
světa
*