Chodí tu světem nepoznána,
bloudí si duše bez těla.
Hledá, kde do bytí je brána.
Proč v sobě všechny city zapřela?
Ta duše dávno není panna,
z těla má strach, vždyť tolik trpěla.
Křičí a řve..ta nespoutaná.
Možná, že právě tohle nechtěla
Někdy jsou věci mezi nebem a zemí... mám tím na mysli, že totok dílko nejspíš pochopí jen ten, jež Tě trošku zná...
17.04.2010 13:22:00 | NikitaNikaT.
Možná jsem tehdy napsal do komentáře něco zcela jiného, teď jsi ale vstoupila do jiné řeky, nebo do jiného těla...
ať se duše již nebojí!
Jiří senior
15.04.2010 19:02:00 | j.c.