Anotace: ...Šangri-La? ...možná ... do sbírky "Na tři kroky"...
Napil jsem se
vína stoupajícího lehce do hlavy
vína hladícího duši všemi lesními plody
a barvou rubínu, který ti tak sluší.
Napil jsem se vína a odpoutal od světa.
Na tři kroky od pergoly probouzí se vůně jara
na tři kroky od pergoly život i příroda vstává.
Myslil jsem si, že už mé srdce otupělo
dlouhým nebarevným obdobím
kdy jen jiskřivě bílou střídá mrtvolně šedá
a smutek proniká odevšad.
Myslil jsem si, že už jsem tomu navykl
ale teď zrovna teď přišel čas
vyplnit prázdnotu duše bolestivou, primitivní
a zároveň výjimečně snovou melodií zrození
něčeho co ke mně promlouvá z velké hloubky země.
Hlasy, které mě omlazují a očisťují.
Na tři kroky od pergoly
kde zardívají se světle zelenou
první nedočkavé lístky Acanthus mollis
aby pak mohly být v plné své kráse
uprostřed léta zvěčněny kladivy a dláty
do hlavic korintských sloupů
začínám přivykat myšlence, že každé ráno
zas otevřou se různobarevné koberce krokusů.
Začínám přivykat myšlence
u krbu s kocourem na klíně
že zas budu sklenkou vína zdviženou k jižnímu obzoru
vítat východ mého průvodce noci, Mars
a omámen vanilkovou vůní skimie
naslouchat písním s éterickými vokály oslavujících jaro
nesených na křídlech pohanských ohňů.
Přirozená evoluce roku, řekl by pragmatik.
Vím, že i ty nejkrásnější věci světa jsou pomíjivé
a veškerá moudrost Šangri-La
není pod střechou pergoly
nebo na tři kroky od ní
přesto je pro mě příchod jara
skoro mystické, okultní dílo
nasáklé majestátností i úžasem
že jsou vyšší síly, které nelze pochopit
ale jen přijmout
celým srdcem.
Dokud je jisté, že po zimě přijde jaro, nejsme jako lidi ještě zdaleka v prdeli. Je dobrý si uvědomovat, že to časem nemusí být až taková samozřejmost.
15.04.2010 09:35:00 | 6thSun
krásné a myšlenkové dílo..přečtu znova ST.
14.04.2010 22:02:00 | xoxoxo
Prožil jsem již příliš mnoho jar,
přesto vždy rád svlékám kožich
abys se pohodlněji sehnul
k prvním sněženkám...
***
Jiří senior
14.04.2010 20:56:00 | j.c.
Na tři kroky od pergoly probouzí se vůně jara
na tři kroky od pergoly život i příroda vstává.
Myslil jsem si, že už mé srdce otupělo
dlouhým nebarevným obdobím
kdy jen jiskřivě bílou střídá mrtvolně šedá
a smutek proniká odevšad.
Myslil jsem si, že už jsem tomu navykl
ale teď zrovna teď přišel čas
vyplnit prázdnotu duše bolestivou, primitivní
a zároveň výjimečně snovou melodií zrození
něčeho co ke mně promlouvá z velké hloubky země.
Hlasy, které mě omlazují a očisťují.
***
14.04.2010 20:39:00 | ROMAN LOHNERT
..na tři kroky..
..zakukleně usíná..
..mnohokrát..procitá do jarní noci..
..hvězdy karty míchají..
..do banku životy vsázejí..
..kdo olíbá jejich prach..
..prý nemusí..mít o osud strach..
..lože mu v bájném ráji..připraví..
14.04.2010 20:32:00 | isisleo