Nezávidím andělům, že křídla mají,
ani jejich úděl ne.
Prý na zlaté horny pánubohu hrají,
v nebi, vždycky v poledne.
Nezávidím ptákům, létat sami mohou,
i já s básní se vznáším.
Po světě si kráčím, se svou starou loutnou,
hvězdy v úsvitu zháším.
Pěkná, ale až to někdy za úsvitu nestihneš všechno pozhasínat, poznáš, žes to léta dělala zbytečně! :o))
I tak ST!
15.04.2010 21:45:00 | Zasr. romantik